Název

Cesta do zlinskeho praveku

Popis

První den ve Zlíně byl filmový. Vydala jsem se autobusem na Kudlov, z centra je to necelých deset minut. Kdysi tady bylo a snad i zase bude filmové království. Když v roce 1936 vznikly zdejší ateliéry, tak se začínalo natáčením reklam, instruktážních filmů, jak obsluhovat zákazníky a jak se vypořádat s potížistou v obchodě. A kromě reklam to byly i první hrané a animované filmy Hermíny Týrlové a Karla Zemana. Ta slavná éra Elmara Klose, Alexandera Hackenschmieda, Jana Lukase, kteří sem doputovali z různých koutů republiky a za pochodu se učili filmařinu. Provázela mě Magda, Magdaléna Hladká, která je teď styčný důstojník pro filmaře i milovníky filmu. Nejdřív jsme zamířily do kabinetu filmové historie. Kdyby to byly „jen“ vitríny, kde vidíte rekvizity z Cesty do pravěku, z Ferdy Mravence a jiných, tak to možná stačí, ale s výkladem pana průvodce to má úplně jiné grády. Najednou jsem viděla všechny ty dinosauří příšery, které ve filmu útočí, všechny ty ještěry a jiné potvory...ve skutečnosti jsou to drobečkové, každá má tak dvacet centimetrů, to jen Zeman dokázal tak dokonale kouzlit, líp než lecjaký akční film. O tyhle potvory a jinou havěť se stará pan Jaroslav Navrátil, který by dokázal vyprávět hodiny a hodiny. Nechci vás nabádat, ale on říkal, že „když mi zavoláte ve čtvrt na dvě v noci, tak sice bude trochu pozdě, ale jo, já přijedu a povyprávím vám“. (objednat se můžete zde http://www.zlinfest.cz/25543-expozice) Mohla bych ho poslouchat hodně dlouho, ale už jsme zase běželi o dům dál, do budovy Filmového uzlu, kde je pěkně zpracovaná výstava o historii zlínského filmu a je tam i ledacos pro omladinu. Večerníčky nesleduju, ale prý je prasátko Lojzík (které vyrábí zlínští výtvarníci) hit dětských diváků, tak na něj tady nejen kouknou, ale taky si vyzkouší základy animace. Dvě hodiny utekly hrozně rychle a ještě jdeme dál. Za Dušanem Němečkem, grafikem, který má na svědomí velmi pěknou knihu, kterou – ach jo – seženete zase jen tady ve Zlíně. Je to první díl trilogie zlínské filmové historie a pak ještě jeden parádní kousek: historie umělecké školy ve Zlíně, což byla taky dobrá líheň talnetů. Tři hodiny na Kudlově utekly hrozně rychle, zajímá mě ještě mnohem víc, mimo jiné: kdo jsou ti nadšenci, kteří opravili celý ten filmový komplex. Pár milionů, možná pár desítek to určitě stálo. Jak říká Magda: místní podnikatelé jsou srdcaři, podporují všelicos, co souvisí s baťovskou historií. Tohle je tedy pořádný „koníček“.

Nastavení