Název

Jak mě dánská královna přivedla k sociologii

Popis

Sobotní ráno a jdu ztichlým městem na nádraží. Tři hodiny jízdy a zase další místo, kam se chci vracet. Nejstarší město Dánska se jmenuje Ribe. Určitým způsobem mi připomíná Český Krumlov. Od první chvíle nevíš, kam dřív koukat, je tady tolik zajímavých detailů a barev, že se chceš jen toulat, dokud sem nevtrhnou davy turistů. Stejně jako v Krumlově tady jsou dvě hlavní ulice, kde bude hlava na hlavě. Zatím mám ale město skoro jen pro sebe a tak hledám českou princeznu. V deset jdu do informačního centra a zkouším zjistit, jestli tady něco ví o české princezně Markétě, dceři Přemysla Otakara I., která se provdala za dánského krále Valdemara a přijala jméno Dagmar. Paní v infocentru trochu bezradně krčí rameny a moc neví, co by mi doporučila: „Nic speciálního tu nemáme, je tu její ulice, pak je tu hotel Dagmar a kousek od centra její socha na místě, kde stával hrad. Tam bydleli s Valdemarem. Říká se, že prý byla moc milá a pomáhala chudým. Zemřela tady v Ribe v roce 1212 a je pohřbená v Kodani. Jinak moc nic dalšího nevím, ale zkuste se zeptat ve vikingském muzeu, tam možná něco najdete. Mají tam jednu část, kde si můžete půjčit kostýmy, hlavně holčičky to baví, že se převlékají za královnu.“ Tady mnohem víc info o Dagmar: https://bit.ly/2NAl6Cf
Nakouknu do hotelu na náměstí, kde mi recepční ukáže mi vitráž s Dagmar a Valdemarem. Ještě jednu fotku a jdu z náměstí. Mám sice mapu, ale nechce se mi do ní koukat, jen tak bloumat, sem a tam. Dojít k vodnímu kanálu, pozorovat lodě a loďky, malé domovy na vodě. Prašnou cestou až k místu, kde stával hrad. Dnes je tam jen nápis a pár kamenů, ale hlavně socha Dagmar. Široko daleko nikdo. Kopec, vodní příkop a čarokrásná tvář ušlechtilé královny. Na podstavci je nápis, který mě zajímá, ale dánsky neumím, tak jsem ráda, že se tu objevila manželská dvojice, která si zrovna fotí panorama. Dám se s nimi do řeči a brzy se od Dagmar dostaneme k české historii, k příběhům pamětníků. Marie se mě ptá, co vlastně dělám v Dánsku? Tak jí vyprávím, že jsem novinářka a že mě baví osudy mladých a seniorů. „To je dobrá náhoda! Já jsem socioložka a přesně tímhle mezigeneračním dialogem se zabývám dvacet let. A taky jsem novinářka.“ Díváme se na sebe, smějeme se, protože tohle je úžasná náhoda, jak nás ty cesty osudu svedly dohromady. Kdesi uprostřed ničeho. Dala jsem jí můj email a kdoví...třeba nás zase česko-dánská královna někdy propojí.
Jdu zase zpátky do města, k vikingském muzeu, tentokrát nic moc zvláštního, ale stejně mi to vrtá v hlavě. Proč vlastně u nás nemáme víc muzeí, festivalů, projektů atd o Keltech? Tady v Dánsku Vikingy využívají na maximum, od příběhů, přes suvenýry až po expozice. U nás to takhle moc není, nebo ano? V suterénu muzea si opravdu můžeš půjčit šaty, které jsou inspirované středověkým oblečením Dagmar. „Nejvíc sem chodí děti, znají totiž Dagmar z písniček. Zpívá se o ní, že byla moc milá, jsou o ní taky různé pohádky. Myslím, že každé dánské dítě ví, kdo byla Dagmar, ale asi netuší, že byla zrovna z Čech“ říká mi pokladní. Šaty jsem nezkoušela, ale aspoň korunku. Už končím, za hodinu mi jede vlak, ale toulám se pořád dál a dál, kamkoliv.
Cestou zpátky si musím trochu zanadávat, protože už je to xtá zkušenost s vlaky: na nádraží abys nádražáka pohledal. Na malé zastávce to ještě chápu, ale na zastávce ve městě, které je velké třeba jako Kolín, tak tam to nechápu. Nikde nikdo, takže pokud potřebuješ poradit, pak máš prostě smůlu. Ani ve vlacích to není o moc lepší, průvodčí jsem viděla za celý týden jen jednou, jinak nikdo lístky nekontroluje. Jak mi včera říkala jedna slečna: „Já to nechápu, proč jich není víc, pak spousta lidí jezdí načerno“. Jenže nejde jen o lístky, ale třeba taky o ten pocit, že máš za kým jít, když se něco děje a necítíš se zrovna dobře. Ráno jsem jela s partou přiopilých týpků a moc příjemné to nebylo, tak jsem si raději přesedla do jiného vagonu. V noci si to moc neumím představit, že bych jela sama. A na závěr: ryze praktická věc, jedeš v rychlíku a na celý vlak jedna toaleta. Nejdřív mi to přišlo neuvěřitelný, ale teď už vím: takže zn. vagon č. 12 to jistí, nikam jinam si nesedej, jinak budeš běhat přes celý vlak.

Nastavení