Název

Je ti pět nebo padesát? Patříš do skanzenu!

Popis

To nejlepší na konec: zase další návštěva skanzenu Den Gamle By v Aarhusu, ale tentokrát jiná, než vloni. Na první dobrou mě totiž zajímají domy a domky ze středověku. Procházím se ulicemi městského skanzenu a je tu všechno možné: řemeslnické dílny, pekárna, truhlářská dílna, kovář a taky měšťanská domácnost a všude se něco děje. Všude jsou lidé v kostýmech, kteří hrají svojí roli tak dokonale, že tě dobře matou. Podle kurátora je jich tady na sezónu zhruba dvě stě a jsou to historici, antropologové nebo etnologové, kteří se na několik měsíců „převtělí“ do jednotlivých postav. Třeba slečna, která je hned v prvním hrázděném domě. Ptala jsem se jí, co studovala a ona mi povídá: „Ale madam, my ženy přeci nemůžeme studovat! Jen soukromě, do školy chodí pouze chlapci“ Tak jsem tu hru hrála dál a ptám se jí, jaký je dnes rok? „1833“ řekla s naprostou samozřejmostí. Zavírám dveře a jdu zase o pár ulic dál, tentokrát do části, kde jsou domy z 60. a 70. let. Jdu od sklepa až na půdu v těch tříposchoďových domech, které jsou jak zvětšené domečky pro panenky. Všechno dost malé, dost stísněné. Každé patro je jiné: v jednom je byt svobodné matky s dospívajícím synem, v jiném je byt penzistů a v dalším byt mladé dámy z Grónska nebo tureckých přistěhovalců. Veškeré vybavení bytů je autentické a nebo vyrobené podle vyprávění pamětníků, takže tady máte vzpomínky někoho, komu bylo tenkrát pět nebo padesát. Najednou mi běží hlavou, jaké to asi je žít v takovém společenství, kde se všechno míchá dohromady a přitom se každý snaží uchovat si soukromí. Jaké to asi je udržet si část té svojí kultury, mezi jinými. A nejvíc myslím na několik slov v tom bytě tureckých přistěhovalců. Je tam napsáno: Domov – Sen – Smutek po domově. Dnes už se loučím s Dánskem a končí tohle putování, ale zase brzy na viděnou.

Nastavení