Název

ModerniDejiny_ExpoziceVitkov

Popis

Čas od času mi píšou kamarádi-cizinci, že přijedou do Prahy a chtěli by zajít do muzea našich moderních dějin. Mají totiž většinou jen velmi obecnou představu o naší historii. A tak vždycky přemýšlím, co jim doporučit? Kam bych je měla poslat? Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale žádné takové muzeum, kde by bylo o první republice, meziválečná doba, válka, odsun, komunismus...žádné takové tady v Česku není. Nejen pro cizince, ale ani pro našince. Nedávno mi ale jeden známý říkal, že prý leda stálá expozice Národního muzea v Praze na Vítkově, která se jmenuje Křižovatky české a československé státnosti. Tak jsme tam s kamarádkou vyrazily a vyzkoušely si, jaké to je "v kůži anglicky mluvící cizinky", ať kamarádům-cizincům nedoporučujeme něco, co nefunguje. Na pokladně těch pár vět v angličtině zvládnou: lístek here, výstava there. Tak se ptám, jestli mají překlad popisků k té stálé expozici v angličtině. Dostaneme do ruky složku, kde je stručná historie budovy, ale k expozici nic, prý tam je všechno přeložené. Začíná to nadějně: úvodní panel 1918 je čeština i angličtina, pak je tam obrazovka, kde běží film o Masarykovi s anglickým komentářem. Jenže...tím zázrak končí.

Na několika metrech čtverečních jsou naše moderní dějiny v hodně rychlé zkratce: 1938 / 1948 / 1968 / 1989. Úvodní panel: několik odstavců česky i anglicky a dvě vitrínky. Takže například v kapitole 1938 je vitrína, tam je Mnichovská dohoda (v němčině) a stručná popiska v čj a aj. Pak je tam vitrínka na téma heydrichiáda a tím to hasne. Čistý řez a už tady máme Únor a procesy. Dvě vitrínky a interaktivní obrazovka, která nejde zapnout. Další kapitola: 1968. Palach. A už jdeme do finále: 1989 Charta. Tím celá moderní historie končí. Tedy...je tam ještě bonus: tři vitríny: "Tramp / Svazák / Německá selka". Proč zrovna tahle bizarní kombinace, to se nikde nedozvíme. Co z toho cizinec pochopí...to je otázka. Jediná šance, kde by možná pochopil kontext - možná tam jdou nějaké filmy v angličtiny? - jsou dvě interaktivní obrazovky v kapitolách 1948 a 1968. Jedna je vypnutá a nereaguje, druhá sice vábí na "čeština / english", ale další kliknutí a nic, temno.

Paní kustodka říká (česky) svému kolegovi "No jo nejde to. Já nevím, co s tím." Zeptám se pokladní, která snad trochu vládne angličtinou, jestli by to mohla zapnout. Zavře pokladnu a mlčky jdeme k obrazovkám a pak několikrát cvak, cvak. Stále temno. Bezradně krčí rameny a česky říká "No prostě to nefunguje" a pak přihodí "Sorry". Takže...suma sumárum: aniž by to tušila, tak má pravdu hned nadvakrát. Nefungují nejen ty přístroje, ale hlavně ta expozice. Pokud tedy chcete někam vzít cizince (nebo našince) tak jsou dvě možnosti: ať si počká, až budou nové expozice Národního muzea na podzim 2018. A nebo může zajít do soukromého Muzea komunismu na Náměstí Republiky, kde je 62 tematických okruhů, od první republiky, přes meziválečná léta, válku, Únor, procesy, každodenní život až do roku 89. Ještě hádanka na závěr: víte, proč je to na Vítkově takhle ve zkratce? Na webu Národního muzea je důvod: "Vzhledem k prostoru, který není příliš rozsáhlý, bylo vybráno pět důležitých mezníků: Architektonicky je expozice řešena tak, aby co nejlépe zapadla do historického prostoru Památníku." http://www.nm.cz/Historicke-muzeum/Expozice-HM/Krizovatky-ceske-a-ceskoslovenske-statnosti.html?xSET=lang&xLANG=1

Nastavení