Název

MuzeumZen

Popis

Ještě pořád na ně zírám jak na zjevení: jdu v Dánsku po ulici, vidím tři mládence, jak vedou dvacet školkových dětí na výlet. Nebo si prohlížím Vikinga na kole: jedno dítě na zádech a druhé má ve vozíku před řidítky. Připadám si až trochu nepatřičně, když na ně tak koukám a pořád si říkám: však je to normální, však je to normální. Na rodičovskou tady běžně jde tatínek i maminka, těch 52 týdnů si rozdělí, jak jim to vyhovuje. Včera jsem se vydala do Muzea žen v centru Arhusu, protože mě zajímalo, jak se dánským ženám podařilo prosadit nejrůznější práva. Je to prý jediné muzeum na světě, kde mají takhle komplexně zpracovaná ženská práva v národní historii. Kurátorka Julia Birch mi říkala, že tuhle instituci založila v roce 1982 parta studentek místní univerzity. Původně chtěly hlavně zmapovat historii ženských spolků a jejich aktivity, ale postupně jim došlo, že těžko můžou mluvit „jen“ o ženách a vynechat muže. Ostatně první ženský spolek založila v roce 1871 manželská dvojice: Mathilde Bajer a její manžel Frederik. Mathilde se angažovala už od osmnácti, v roce 1915 jí bylo sedmdesát pět let a šla v průvodu dvaceti tisíc žen. Sešly se v centru Kodaně a oslavovaly, že mají konečně volební právo. A za pár let mělo Dánsko vůbec první ženu-ministryni. Mimochodem...netušíte, kdy byla u nás?Muzeum žen ale rozhodně není jen o historii, ale taky o tématech, která pořád vidíme kolem nás a leckdy si s nimi nevíme rady. O těch věčných diskuzích, jestli je tak důležité, aby holčičky měly panenky a růžové oblečky, jestli je divné, když tříletý kluk nosí šaty a proč někdo říká, že unisex záchody jsou fajn a jiný tvrdí, že to je zase nějaká další pitomost. V muzeu nejsou skoro žádné popisky, protože „to by nebylo dánské“ říká mi kurátorka Julia. Trochu nechápu, jak to myslí a ona mi vysvětluje, že jí připadá nejdůležitější, aby se v expozici diskutovalo.
Zrovna tu chystá výstavu, kde je příběh muslima, který se stydí říct, že je gay a nebo příběh Lasseho. Julia mi vysvětluje: „Mám dvojčata, kluka a holku. O tom, jak se tlačí na holčičky, aby byly takové nebo makové se mluví celkem běžně, ale málokdy se diskutuje o tlaku na kluky. Odmalička tady poslouchají, že musí sportovat. Zrovna nedávno jsem nahrávala příběh Lasseho. Vždycky byl hubený a myslel si, že není „dost chlap.“ Začal hodně cvičit, dělá fitness a pořád má pocit, že to nestačí...Tak vidíš, naše muzeum se sice jmenuje muzeum žen, ale ve skutečnosti je o naší společnosti.“

Nastavení