Název

Přívětivé monstrum na konci světa

Popis

Začátek výletu nebyl zrovna valný: po čtyřech hodinách ve vlaku a v autobusech přijedu někam, kde jsou jen chaty a chalupy, obchod žádný, dvě restaurace mě pošlou do háje, protože „fully booked“ a nic jiného tu není. Les, les, louky, moře téměř na dosah, ale nemůžu k němu, protože jsou tady obří elektrické ohradníky. Takže nakonec svačina z domovského Aarhusu a noc jen v polospánku, protože rozespalá partička spolunocležníků „its summer yeaaah“. Ráno je mi jasné, že další noc už tady nezvládnu. Jenže ta moje proklatá umanutost, která je mi samotné někdy protivná...přeci nejedu až na tenhle konec světa, abych ho neviděla! Muzeum Tirpitz zatím znám jen z fotek, ale to, co jsem viděla, mě naprosto uchvátilo. Nějak se k němu musím dostat! Pěšky je to daleko, ale nakonec se v pangejtu dočkám a přijede jeden z těch líných busů. Všechno zapomenuto, tohle je odměna za předchozí otravnosti.
Nejdřív vidím jen hobití kopce a nory, písek a keře. Béžová, šedá, zelená, měděná a pak je konečně přede mnou: bunkr Tirpitz, který tady Němci postavili za války, ale nikdy nedostavěli. A hned vedle něj obří měděné záseky do země. Jako kry, které se za chviličku srazí. Muzeum navrhl dánský architekt Bjarke Ingels a zadání nebylo zrovna snadné: vymysli muzeum, které bude neviditelné! Takže vykutali obří jámu hned vedle bunkru a veškeré expozice jsou pod zemí, nad ní jsou jen měděné kry a na nich písek. Všechno je tu prorostlé s přírodou a naprosto přirozeně se podvoluje písku, který třeba za pár let to muzeum zasype. Obcházím ho kolem dokola a pak jdu dovnitř a nestačím se divit. Před půl hodinou otevřeli a u kasy už jsou fronty. A to je ještě nic, oproti tomu, co bude za hodinu. Jak mi říká manažerka Marie: takhle narváno je tady od loňska, kdy otevřeli, téměř neustále. Za den dva tisíce návštěvníků, hlavně Němci, Dánové nebo Holanďani. Tak se jdu podívat, co je zajímá. V expozici je téměř ticho, všichni mají u ucha audioprůvodce a poslouchají bezpočet příběhů. Žádná chronologická linka tu není, takže si můžeš vybrat cokoliv, co tě zaujme. Někdo se jde podívat na vývoj života na pobřeží, kde je jantar, někdo jde na každodenní život rybářské vesničky, která se postupně měnila v oblíbené letovisko pro malíře a někoho zajímá bunkr a jak se měnil život vojáků a život místních obyvatel. Někteří se museli vystěhovat, jiní mohli zůstat. A pak jsou tu love story: německý voják / dánská dívka. A jak je to dál? Kuk na fotky:)

Nastavení