Název

Vymar_barvy

Popis

Barvy a zase barvy. Zelená, modrá a červená, žlutá a bílá. Takhle si vzpomínám na Výmar. Byla jsem tu před pár lety kvůli kafkovské výstavě, tehdy jsem tohle město jen prosvištěla. Nejvíc mi utkvěly v paměti právě barvy. Ted mám konečně čas si ho v klidu projít. Nejvíc je tu zelené, protože přímo v centru je obří park. Poklidnou pískovou cestou, tam a zpátky, všude potkáváš odkazy na Goetha a jeho všelijaké avantýry. Jedna slečna, druhá slečna, jedna vdaná paní, další vdaná. A pak je tu škola Bauhaus, která letos slaví sto let. Šla jsem se projít po městě ještě před snídaní, tiché ulici a ve výlohách zase barvy. Nejen knihy o Bauhausu, ale spousta odkazů na tuhle umělecko-řemeslnou školu. Keramika, nábytek, šaty, kloboučky. A pak hlavní budova, Bauhaus školy, kde učil Paul Klee, fotograf Moholy-Nagy (mimochodem věděli jste, že jeho manželka Lucia Schulz byla z Prahy?) nebo Johannes Itten, který své žáky vedl k tomu, aby umění nejen vytvářeli, ale také prožívali všemi smysly. Úvodní hodina začínala dechovým cvičeným, pak poslepu ohmatávali nejrůznější materiály: dřevěné, textilní, skleněné. Copak se asi učí dnešní studenti Bauhausu? Pár jsem jich zahlédla, když jsem stála před tou hlavní budovou. Slečna na kole vezla papírový model, za pár minut další student nese plastovou krabici. Něco tu stále klokotá, něco tu stále žije, v ulicích plných goethovských procházek a malříských experimentů.
Dopoledne jsem dělala rozhovor s kurátorkou nového Bauhaus Muzea. Vyprávěla mi, že až do letošního dubna tady vlastně bylo jen maličkaté muzeum o historii Bauhausu, v dubnu otevřeli novou pětipodlažní budovu muzea. Uvidíte tam všechno možné, od textilních návrhů, přes keramiku až po nábytku a divadelní kostýmy. Škola to byla pokroková, ale nějak pánové, kteří ji vedli měli trošku prapodivné názory na ženy-umělkyně, dovolily jim sice studovat na téhle elitní škole, ale tvrdily, že ženy se nehodí pro určitý typ umělecké práce, že prý jim jde nejlíp textil, keramiku nebo návrhy nábytku musí přenechat mužům. Nakonec se to přeci jen pár ženám podařilo, prolomit tyhle ledy a v muzeu uvidíte i jejich práce. Když už jsem byla na té bauhausovské linii, tak jsem se šla zase projít do parku a prohlédla jsem si Haus am Horn, což je vzorový dům. Takhle měla vypadat typická domácnost podle bauhausiánů, plánovali toho mnohem víc, třeba uměleckou komunitu, kde se bude pracovat i žít společně. Asi trochu tušíte, jak se na tyhle experimenty dívali místní. Kurátorka mi říkala, že tu byla taková prupovídka, kterou rodiče říkali zlobivým dětem "Nezlob, nebo tě dám na Bauhaus!" prostě takový strašák, takové místo, kam jdou asi jen lidé nějakého prapodivného smýšlení. Jak se později ukázalo, tak i tohle originální umění mělo své příznivce a následovníky, mj. výtvarníci z Československa, kteří studovali tady nebo v Desavě, kam se škola musela přesunout, inspirovali i u nás. A ted už hurá do ulic!

Nastavení